Každý den stejná večeře. Strach ochutnat cokoliv neznámého. Panika při pohledu na jídlo, které má „špatnou“ barvu nebo texturu.
Pro mnoho rodičů každodennost. Někdy může jít o běžnou dětskou vybíravost, v některých případech se ale může jednat o ARFID – vyhýbavě restriktivní poruchu příjmu potravy, která zasahuje do života celé rodiny a vyžaduje odbornou pomoc.
Co je ARFID?
ARFID (Avoidant/Restrictive Food Intake Disorder, v češtině vyhýbavě restriktivní porucha příjmu potravy) je diagnóza, která označuje závažné omezení v příjmu potravy. Na rozdíl od mentální anorexie nebo bulimie nemá ARFID nic společného se strachem z přibírání ani s nespokojeností s vlastním tělem. Jde čistě o problém s jídlem samotným.
Lidé s ARFID se vyhýbají jídlu z různých důvodů:
- Kvůli smyslovým vlastnostem. Chuť, vůně, textura nebo vzhled některých potravin v nich vyvolávají silný odpor nebo dokonce strach.
- Z obavy z nepříjemných následků. Například z dušení, zvracení nebo bolesti břicha.
- Kvůli nezájmu o jídlo. Mají zkrátka nízkou chuť k jídlu, zapomínají jíst.
Důsledkem ARFIDu je obvykle velmi omezený výběr potravin, který se může postupem času ještě zužovat. To může vést k podvýživě, váhovému úbytku nebo stagnaci růstu u dětí, nedostatku důležitých živin a celkovému dopadu na kvalitu života – vlastního i celé rodiny.
ARFID je samostatná diagnostická kategorie zařazená v MKN-11 (Mezinárodní klasifikace nemocí) i v DSM-5 (diagnostický manuál používaný v psychiatrii, klinické psychologii a výzkumu). Jejím rozpoznáním a pojmenováním se otevírá cesta k adekvátní péči a podpoře.
Jak poznat hranici?
- Běžná vybíravost. Dítě má své preference, ale roste normálně, u jídla nezažívá úzkost*, dokáže se přizpůsobit (třeba na oslavě si něco vybere). Jde často o vývojovou fázi.
- ARFID. Seznam potravin se postupně zužuje, dítě má z jídla strach nebo úzkost, odmítá jíst v cizím prostředí, může hubnout nebo přestat růst. Má to dopad na život rodiny i dítěte samotného.
*Dítě může úzkost zažívat i na podkladu úzkosti ze strany rodiče, který tlačí na to, aby jedlo více/jinak. Toto je důležité prozkoumat ještě předtím, než se zaleknete případné diagnózy.
Kdy vyhledat pomoc?
- Vždy, když v roli rodiče / pečující osoby cítíte úzkost a strach. Nestyďte se za to. Nečekejte.
- Dítěti chybí ve stravě pestrost a časem se to nezlepšuje.
- Váha stagnuje nebo klesá, růst se zpomaluje.
- U jídla jsou scény, pláč nebo panika.
- Dítě odmítá jíst v kolektivu (školka, škola, oslavy).
- Rodinný život se točí kolem toho, „ co dítě sní“.
První kroky vedou k pediatrovi, na psychodiagnostiku a nutriční terapii, případně klinickou logopedii, ORL vyšetření a další.
Rostoucí problém napříč věkem
ARFID není jen záležitostí malých dětí. Porucha se může táhnout od dětství do dospělosti, nebo se může u některých lidí rozvinout až později v životě – například po traumatické zkušenosti s jídlem (dušení, otravy) nebo v souvislosti s jiným onemocněním. Častější je také diagnostikování ARFID u mužů a chlapců, u nichž bývala tato porucha v minulosti přehlížena.
Překryv s neurodivergencí
ARFID se častěji vyskytuje u dětí s poruchami autistického spektra (PAS) nebo ADHD, což souvisí se smyslovou přecitlivělostí a rigiditou v chování. Postihuje ale i neurotypické děti.
Cesta k uzdravení
Léčba vyžaduje enormní trpělivost, týmovou spolupráci odborníků a celé rodiny, a především respekt k tempu dítěte. Důležitá je i psychoterapeutická a poradenská podpora pro rodiče samotné. Péče o dítě s ARFID je dlouhodobě vyčerpávající, plná nejistoty a pocitů viny. Rodiče potřebují prostor pro své vlastní emoce, podporu a ujištění, že dělají, co můžou.
Jak může ARFID vypadat a zasáhnout do života celé rodiny, jsme přiblížili v rámci 3pe fotoprojektu na příběhu Willíka.
