Vznik ppp

Člověk může například zdědit genetickou predispozici k větší citlivosti, vnímavosti a intenzivnějšímu prožívání negativních emocí. Také ženské pohlaví je samo o sobě rizikovým faktorem.

Genetika je základní vybavení, se kterým vstupujeme do světa. Důležitou roli ale hraje také rodinné zázemí a vztahy s rodiči i okolním světem.

Z bezpodmínečného přijetí, zájmu o to, jaké dítě je (ne jaké by mělo být) a z pocitu stability a bezpečí se rodí zdravé sebehodnocení. Rodiče jsou pro děti i prvotní inspirací, jak svět chápat a co v něm vnímat jako důležité. Učí se od nich, jak na sobě pracovat, ale také jak se (ne)umět ocenit a jak zacházet s emocemi. V rodinách, kde jsou tyto potřeby obtížně naplňovány, se zvyšuje riziko rozvoje duševního onemocnění.

Pro ppp jsou navíc významné i stravovací návyky rodičů. Dítě si od útlého věku všímá, jak se rodič vztahuje k vlastnímu tělu a zda reaguje na jeho potřeby. Nelze očekávat, že si dítě vyvine zdravý vztah ke svému tělu, pokud se rodič trápí dietami a své tělo bez přestání kriticky komentuje.

Důležité je i to, jak má rodina nastavené hranice uvnitř, ale také vůči světu – a jak je zvládá zdravě proměňovat v kontextu toho, že dítě pomalu dospívá a potřebuje zažívat nejen stabilitu a soudržnost, ale také pocit svobody.

Výbavu, kterou získáváme v rodině, si přenášíme i do vrstevnických vztahů. Představu, že čím výkonnější budeme, tím lépe budeme druhými přijímáni, posiluje i školní prostředí a mnohé zájmové aktivity. O to více je potřeba, aby dítě mělo příležitost zažívat, že perfektní výkon není to jediné, co v životě přináší uznání. Bezpečné vztahové zázemí může být navíc výrazným ochranným faktorem i při rizikovější genetické výbavě.

Genetika, vztahy a zázemí se promítají do vývoje našich osobnostních charakteristik.

Touží být pozitivně hodnoceni druhými a věří, že toho dosáhnou, pokud budou podávat perfektní výkon a dělat věci tak, jak by se správně dělat měly. Nechtějí druhé zklamat, ale ani zatěžovat. Jdou za tím, co si vytyčili. Bývají vytrvalí, ale zpravidla jim chybí flexibilita při zvládání stresových situací. Mívají zvýšenou potřebu kontroly a těžce prožívají situace, které pod kontrolou mít nelze. Obtížně dělají ústupky z nastavených plánů, ve kterých se upínají na detaily, které nejsou důležité. Těžko se rozhodují, protože mají strach, že se rozhodnou špatně. Mívají dispozici k úzkostnému prožívání.

Další skupinou jsou pak lidé se zvýrazněnými impulzivními rysy, kteří mívají nejčastěji zkušenost s mentální bulimií a záchvatovitým přejídáním.

Módní značky, časopisy a reklamy desítky let budovaly stereotyp, že tento ideál krásy je autentický a jediný přijatelný. A sociální sítě ho přiživily. Neustálý příval upravených fotek těl a propagace diet a cvičení na nás má větší vliv, než dohlédneme. Často vede k toxickému porovnávání. Sociální sítě snadno navodí dojem, že naše životy, těla a zkušenosti nejsou tak dobré jako těch, které sledujeme. Bereme je pak za nezpochybnitelné vzory, podle kterých si stavíme vlastní životy s vidinou, že budeme stejně šťastní a úspěšní.

Tendenci k nadměrnému porovnávání si přenášíme do skutečných životů. Hodnotit a komentovat, jak vypadají druzí, se pro nás stalo zcela normální. Kult těla a dokonalého vzhledu prostupuje našimi životy.

Zároveň společnost vyvíjí tlak na úspěch a výkon. Ti, kteří jsou v neustálém zápřahu a pracují do úmoru, aniž by si například našli čas na jídlo a odpočinek, bývají oceňováni a považováni za symbol úspěšnosti. Sáhnout si na dno se stalo známkou síly naší vůle a poctivosti.

Všechny tyto okolnosti mohou vytvářet terén pro to, aby se u člověka ppp objevila. Někdy pak stačí, aby nás potkala událost spojená s velkým stresem, která ppp spustí. Jindy může být pomyslnou rozbuškou nevinná poznámka z okolí.

Není přitom až tolik důležité, jak závažná situace z objektivního pohledu je, ale spíše to, jak je na ni člověk připraven, a jaké má strategie, které mu pomáhají se se stresem vyrovnávat.

Pro rozvoj ppp mohou být také rizikové sporty zaměřené na výkon, sporty s váhovými kategoriemi nebo sporty s vysokými nároky na estetiku a konfrontaci s podobou a velikostí těla.

Souvislost ppp a rizikových faktorů, které jsme dosud popsali, nemusí být vždy na první pohled zjevná. Přesto společně vytvářejí živnou půdu pro rozvoj nemoci. Působí v dlouhodobém horizontu a k nemoci jich zpravidla přispívá několik dohromady.

Naopak pomyslné rozbušky, které nemoc spustí, si lidé často uvědomují a někdy je považují za přímou a jedinou příčinu nemoci. Typicky to bývají komentáře z okolí zaměřené na zevnějšek. Dokonce i dobře míněná poznámka může v citlivém období, kdy se dospívající tělo mění, znejistit a navést k experimentování s dietami a cvičením. Jindy stačí, aby člověka s predispozicí k rozvoji ppp potkala nečekaná událost, u které získá pocit, že se mu život vymyká z rukou. Kontrola jídla pak snadno zafunguje jako rychlý a efektivní prostředek k obnovení pocitu, že držíme život ve svých rukou. Naopak jiným lidem může k odklonění pozornosti od vlastního prožívání posloužit přejedení.

Ve specifických případech se může ppp rozvinout, pokud člověka s predispozicemi donutí ke kontrolování jídla jiné okolnosti, jako jsou například onemocnění vyžadující dietní omezení. Pokud při nich dojde k výrazné ztrátě hmotnosti, podvyživený mozek se snadno může začít fixovat na jídlo a kolotoč ppp se roztočí.

Existuje mnoho faktorů, které mohou rozvoj ppp ovlivnit. A pak existují ty, které brání z nezdravých vzorců chování vystoupit.

Restrikce, návyky a rituály okolo jídla poskytují člověku falešnou iluzi jistoty a bezpečí. Dávají pocit, že to s ním nemoc skutečně myslí dobře. Mozek si nezdravé chování zafixuje a není schopen se orientovat v tom, co je pro tělo zdravé a co ho naopak ničí.

Ppp mohou navíc do života přinést i pozitivní aspekty. Zpočátku zejména kladné ohlasy na hubenější tělo, oceňování cílevědomosti a schopnosti sebeovládání, ale také třeba pozornost a péči rodiny a okolí, kterou do té doby člověk nezažíval v takové míře, v jaké potřeboval. K udržování nemoci může přispívat i atmosféra v rodině. Ppp mohou maskovat neřešené (a často neuvědomované) problémy nebo bránit osamostatňování dítěte, pokud na něj rodina není připravena. Také snaha o hledání viníka rozvoje ppp nebo obviňování se může proces uzdravování spíše komplikovat.

I pokud si člověk začne uvědomovat, že je nemoc jeho vězením a chce ji vyhnat ze života, jsou před ním mnohé další výzvy. Například nejistota z nového Já: Co ze mě zbyde, když se vzdám ppp, okolo které se můj život točí tak dlouho? Jak budu v životě bez ppp fungovat? Jde to vůbec? Na cestě k uzdravení se proto lidé postupně potřebují učit vyrovnávat se se stresovými situacemi jinak než pomocí jídla a sebedestrukce.