Dospívání je skvělou, ale taky pořádně náročnou fází života. V dnešním světě plném nerealistických ideálů krásy není vůbec jednoduché tímto obdobím plném změn projít a vybudovat si k sobě a svému tělu respektující a vlídný vztah.


Neustálý příval upravených fotek těl, diet a na spalování zaměřených workoutů na nás má větší vliv, než dohlédneme. Pokud je k sobě bez filtru pouštíme, snadno se stane, že o svém těle začneme pochybovat, necítíme se v něm dobře. Máme pocit, že je nutné ho změnit, abychom byli přijímaní a úspěšní. Cvičení se pak stává povinností namísto radostí, o jídle přemýšlíme víc, než je nám příjemné.

Vytipovali jsme 10 situací, se kterými se dospívající člověk může setkat, a přinesli nápady, jak se v nich zorientovat, podpořit, případně i vyhledat pomoc.

V dospívání se mi začala měnit postava a stydím se za to.

Je normální, že se tvoje tělo mění. Každý máme jiné genetické dispozice, proto se tato změna u každého z nás odehrává v trochu jiném čase a jinou rychlostí. Obzvlášť těžké to pro tebe může být v momentě, kdy jsi první ve třídě, komu se dětské tělo začalo měnit v dospělé. Stejně náročné může být i to, když se druhým tělo mění a ty stále čekáš. 

Možná se kvůli tomu cítíš nejistě, tím spíš, pokud si toho tví spolužáci všímají. Možná kvůli tomu začínáš své tělo skrývat, aby nebylo tolik na očích. Mysli na to, že tímto obdobím musí projít každý z nás a že nebude trvat věčně.

Tvoje tělo se pod vlivem hormonů může velmi změnit až nečekaně rychle. Nepanikař. Situace se brzy uklidní. Rozhodně nezačínej se sebeomezováním a drastickými dietami nebo cvičením, které v tomto období představují pro tvůj organismus a metabolismus obrovské riziko.

Nenechávej si ale nepříjemné pocity pro sebe, promluv si o nich s někým, komu věříš a kdo tě inspiruje. Svěř se mu s tím, co tě trápí. Snaž se toto období vnímat jako příležitost zkoušet jiný typ oblečení a hledat svůj vlastní styl, ve kterém ti bude dobře. 

Lidé v mém okolí často komentují, co jím a jak vypadám.

Neboj se dát jim jasně najevo, že ti takové poznámky nedělají dobře. Lidé si často neuvědomují, jak moc tě tím mohou znejišťovat. Komentování tvého jídelníčku nebo postavy navíc většinou nepřináší vůbec žádný užitek. Dospívání rozhodně není období, kdy by bylo vhodné s jídlem výrazněji experimentovat. 

To, jak se o svoje tělo v dospívání staráš, ovlivňuje, jak ti bude v dospělosti fungovat metabolismus. Je důležité dávat mu, co potřebuje, ale zároveň nedělat z jídla zbytečnou vědu. Spousta lidí a výrobců se na trendech přiživuje a říkají nám, jak a co bychom (ne)měli jíst. Je pro nás stále těžší poslouchat, jaké zprávy nám vlastní tělo vysílá. 

Podstatné je si vztah s jídlem nepokazit a věřit vlastnímu tělu a jeho signálům. Je to jednodušší, než se ve světě sociálních sítích může zdát. Zkus jídlo nedělit na dobré a špatné, na zdravé a nezdravé. Jez pestře, hlavní porce nenahrazuj sladkostmi, ale ani si je neodpírej. Pokud si budeš zakazovat jídlo, na které máš chuť, budeš po něm stále více prahnout, trápit se, nebo se jím začneš přejídat. 

Jediná chvíle, kdy je na místě o jídle více přemýšlet, je, když máš nadváhu nebo podváhu a dočasné změny v jídelníčku jsou potřebné ze zdravotních důvodů. Vždy je ale nutné je dělat pozvolna a bezpečně, a ve vážnějších případech pod vedením odborníka.

Často jím i v momentě, kdy nemám hlad. Když mi není dobře, mám tendenci se přejídat.

Jídlo máme od dětství spojené s příjemnými prožitky jako jsou rodinná setkání a oslavy – snadno se tak stane něčím, co nás uklidní, když nám není dobře nebo se třeba nudíme. V určité míře je normální, že si jím děláme radost, ale je problematické, když se stane jediným způsobem, pomocí kterého zvládáme stres. 

Co jiného bys dělal/a, pokud by jídlo vůbec neexistovalo? Umíš se odreagovat u oblíbeného seriálu nebo hudby? Nebo si raději s někým popovídáš?

Když ti není dobře, často to znamená, že prožíváš emoce, se kterými si nevíš rady. Přejezení je ale neodstraní, jen na chvíli potlačí a ony se pak mnohdy vrátí ve větší intenzitě. Je důležité umět si emoce uvědomit a prožít je – přinášejí totiž důležitou zprávu o tom, jak se v danou chvíli máš a co pro sebe potřebuješ. Zkus chvíli přemýšlet: Je to smutek? Zlobíš se? Máš z něčeho strach? Nebo se nudíš? 

Zprvu může být náročné se v emocích vyznat. Zkus začít tím, že se podíváš na profil K psychologovi, který ti pomůže se s nimi učit zacházet.

Chci být perfektní ve všem, co dělám. Přípravě dávám 100 % své energie a času.

Zkus se zamyslet nad tím, co tě k tomu vede. Někdy toužíme být oceňováni druhými, jindy si tlak na sebe vytváříme sami. Na cílevědomosti není nic špatného. Problém ale nastává, když to neumíme jinak:

Když věříme, že se budeme cítit hodnotně, jen pokud budeme podávat vynikající výkony a dělat všechny věci tak, jak by se „správně” dělat měly. Když se z cílevědomosti stane vězení perfekcionismu, které brzy začne vyčerpávat a zúzkostňovat. Když si nejde dovolit v něčem prostě stoprocentní nebýt…

Ve škole a sportu můžeš tlak na dokonalost pociťovat nejvíc. Pro nás všechny je jednoduché ocenit dobré výkony – snadno se totiž měří. Někdy nás k nim v dobré víře motivují rodiče nebo trenéři. Ke spokojenosti a radosti ale hezké známky a medaile nestačí. Sotva dosáhneme jedné mety, rychle otřeme pot z čela a ženeme se za další. Den za dnem, týden za týdnem střádáme vítězství, jedničky, pochvaly.  

Jenže abychom mohli radostné chvíle doopravdy prožít, potřebujeme umět zpomalit. Zkus se proto učit rozlišovat, kolik pozornosti čemu věnuješ a zda si to daná činnost (nebo i předmět ve škole) vážně zaslouží. Jak na to? 

Až budeš zase v kolotoči výkonu a nebudeš vědět, co dřív, zastav se, nadechni a vydechni. To ti poskytne odstup. A polož si otázku: jak moc je pro mě to, co právě teď dělám, doopravdy důležité? Co by se vlastně stalo, kdybych tomu dal/a třeba o 20 % míň? Jak přesně bych na to šel/šla? Kdo/co mi může pomoci posílit odvahu to zkusit udělat?

Zahoď představu, že budeš dokonalý/á ve všem. Je to past. Nikdo takový na světě není. 

A hlavně nezapomeň oslavovat. Nejen úspěchy, ale i každodenní hezké okamžiky a taky nasbírané zkušenosti. Namísto strachu z chyb se s nimi zkus aspoň trochu skamarádit. Dá se to. Chyby s sebou většinou přinášejí ty nejdůležitější zkušenosti, a tím i důvody k oslavám.

Zhubla jsem pár kilo, lidi v okolí mě najednou chválí a já mám strach, že zase přiberu a ztratím jejich pozornost.

Kdyby jen lidé věděli, jak snadno se takové nesmyslné pochvaly mohou stát spouštěčem poruchy příjmu potravy…

Přehnané zaměření na zevnějšek je bohužel hloupý aspekt dnešní doby. Pokud jsme vnitřně nejistí, věnujeme hodnocením zvenčí až moc velkou pozornost. Pokud někdo ocení náš zevnějšek, cítíme se skvěle – jako by nám na moment narostla sebehodnota. Tento pocit ale velmi rychle vystřídá strach, že takové ocenění příště už nepřijde. A co se stane pak? Začneme na sebe vyvíjet tlak, dostaví se nutkání dělat pro „dokonalý" vzhled ještě víc... 

To, jak vypadáš, nic neříká o tom, jaký jsi člověk. Čím dřív si uvědomíš, jak malou a prchavou hodnotu tyhle typy ocenění mají, a že při honbě za nimi daleko víc platíš než získáváš, tím dřív se z tohoto strachu osvobodíš. Je to totiž bludný kruh, ve kterém klíč od vlastního sebevědomí dobrovolně dáváš do kapsy někomu jinému. 

Zkus se nad tím zamyslet: Jak by vůbec mohla poznámka někoho jiného o tvém těle rozhodovat o tom, jakou máš hodnotu jako člověk?

Je skvělé o své tělo pečovat a chtít se v něm cítit dobře. Představa, že toho docílíme namačkáním své individuality do „ideální" formičky je ale lichá. Cestu ke zdravému sebevědomí odemyká zájem o sebe sama: zaměření dovnitř sebe (ne ven), laskavost k sobě... Potom nám ocenění od druhých udělá prostě jen radost, aniž by přinášelo podmínky. 

A z druhé strany: Pojďme oceňovat, v čem jsou nám lidé v našem okolí sympatičtí, v čem nás inspirují bez ohledu na velikost jejich kalhot nebo obvod pasu. A nevadí, že to mnozí mají jinak. My sami si můžeme vybrat, jakým způsobem chceme našim blízkým zájem projevovat.

Cvičení a přemýšlení o jídle mi zabírá stále více času.

Tady už je na místě zpozornět. Porucha příjmu potravy se rozvíjí plíživě. Pokud k ní máš dispozice, může se snadno stát, že do ní spadneš, ani nevíš jak. Čím dřív si všimneš, že tě přemýšlení o jídle a pohybu zatěžuje a vytěsňuje ti ze života jiné zájmy, tím větší je naděje, že nemoc nepropukne. 

Varovných signálů, že se o tebe nemoc pokouší, je celá řada:

  • Počítáš kalorie? 
  • Pečlivě až úzkostlivě zkoumáš složení nebo vyřazuješ určité typy potravin?
  • Plánuješ jídlo se stále větším předstihem?
  • Rozhodí tě každá nečekaná změna?
  • Zmizela ti radost ze sportu a bereš ho spíš jako způsob, jak vycvičit jídlo? 

Nenech poruchu příjmu potravy rozvinout. Je to závažné psychické onemocnění, které devastuje tělo i duši a nenávratně krade roky života. Cesta z něj bývá dlouhá a vyžaduje odbornou pomoc.

Jak do toho nespadnout? 

  • Zakaž si číst etikety potravin, aspoň na nějakou dobu.
  • Přestaň počítat kalorie a kroky, odlož fitness hodinky a odinstaluj fitness aplikace z mobilu.
  • Namísto rutinního běhání na páse jeď třeba na kolo s kamarády. 
  • Dej šanci novým aktivitám nebo se opři o dřívější verzi sebe sama. Na co ses těšil/a, když ti ještě strach z jídla neseděl na rameni? Co ti v běžném dni dokázalo udělat radost? Může to být oblíbený seriál nebo film, nové hudební album, procházka s kamarády… 

Zprvu se ti to může zdát náročné, ale zkus i přesto udělat první krok. I kdyby ti to pomohlo jen na chvíli přerušit tok svazujících myšlenek, bude to fantastický úspěch a přetnutí začarovaného kruhu. A brzy se ti uleví víc. 

Všechna pravidla, která tě nyní svírají, se tvůj mozek postupně naučil. Dobrá zpráva je, že podobně se je dokáže i odnaučit.

Pravidla si vytváříme proto, aby přinesla řád a větší pocit kontroly, a tím snížila úzkost a nejistotu. Ale jak sám/sama vidíš, ve skutečnosti přinášejí pravý opak a navíc mají tendenci bujet, navzájem se kombinovat a přikrmovat, a tím tě víc a víc okrádat o tvou spontánnost, schopnost přizpůsobovat se změnám a náhodám... a tím i o radost ze života. 

Profily, které na sociálních sítích sleduju, ve mně vyvolávají pocit, že nejsem dost dobrý/á a nikdy nebudu tak šťastný/á jako oni.

Všichni tak nějak víme, že sociální sítě nejsou realita. Přesto na nás virtuální profily lidí, které sledujeme,
 mají větší vliv, než dohlédneme. Velmi snadno totiž navodí dojem, že naše životy, těla a zkušenosti nejsou tak dobré jako těch, které sledujeme. 

Je normální, že se s ostatními porovnáme. Všichni máme své nejistoty, toužíme být druhými přijímáni. Sdílené fotky ale často nejsou odrazem skutečnosti. Jsou to nablýskané fotky pro naše nablýskané profily. Zkus lidi, které sleduješ kvůli jejich vzhledu vyměnit za profily lidí, kteří ti sedí v osobnostní rovině. Dokonalé tělo není zkratkou ke šťastnému životu. K němu potřebujeme tělo realistické, zdravé a opečované v jeho potřebách.

Online prostředí může být velmi inspirující a podpůrné, ale také nemusí. Ty sám/sama rozhoduješ o tom, koho budeš sledovat. Všímej si proto, jak tě ovlivňuje obsah, který na internetu vídáš. Pokud v tobě příspěvky daného člověka vyvolávají nepříjemné pocity, kazí ti náladu nebo zvyšují nároky, které na sebe máš, nesleduj ho.

Je také úplně v pořádku dát unfollow lidem, které osobně znáš. Že je smažeš nebo skryješ ze sociálních sítí, ještě neznamená, že je mažeš ze svého života.

Přečti si 8 bodů, které ti pomohou zorientovat se, koho na sítích nesledovat.

Moje kamarádka začala hodně cvičit a skoro nejí, a já nevím, jak jí pomoci.

Možná máš teď dojem, že nerozumíš tomu, co kamarádka prožívá a jak se chová. Realita jejího života je zkreslená závažnou psychickou nemocí.

Řekni jí, že o ni máš strach. Nepřebírej ale za problém zodpovědnost, v pozici kamaráda/kamarádky není ve tvé moci ji uzdravit ani ji k léčbě přimět. Můžeš jí ale hodně pomoci tím, že jí dáš najevo, že jsi tu pro ni.

Jak na takový rozhovor jít? Nezačínej mluvit o jídle, vzhledu, porovnávání – to jsou teď pro kamarádku velmi křehká témata. Můžeš zkusit některou z těchto vět:

„Vidím, že ses změnila.“
„Všiml/a jsem si, že se víc trápíš.“
„Vnímám, že už nejsi tak veselá jako dřív.“
„Mrzí mě, že už spolu netrávíme tolik času.“

Je pravděpodobné, že kamarádka zprvu nebude chtít o problému mluvit, nebo ho bude dokonce popírat a stáhne se. Může se bát tlaku a nepochopení a potřebuje nějaký čas, aby získala důvěru se s tak těžkým tématem svěřit, proto to zkus po prvním neúspěchu nevzdat a nezkoušej ji přesvědčit, že vnímá věci špatně. Když budeš trpělivý/á, je možné, že za nějakou dobu už pro vás bude snazší o tom, co prožívá, mluvit.  

Zkus si o poruchách příjmu potravy dohledat další informace, aby ses v tématu cítil/a bezpečněji. Můžeš si třeba víc projít náš web, který ti pomůže se lépe zorientovat v problematice a možnostech léčby a najdeš na něm také užitečné kontakty.

Kamarádku můžeš podpořit k tomu, aby se svěřila někomu z dospělých, komu důvěřuje. Mohou to být rodiče, starší sourozenec, učitel nebo školní psycholog. Můžeš jí také poradit, aby zavolala na některou z anonymních krizových linek, nebo jí poslat některý z kontaktů, který uvádíme tady.

Kamarádčiny myšlenky se teď točí zejména kolem jídla. Zkus vymyslet společnou aktivitu, během které na své problémy alespoň na chvíli zapomene. Můžete se spolu podívat na nový seriál, poslechnout si album oblíbené kapely, jít na procházku se psem nebo si jen tak povídat o čemkoliv, co neobsahuje kalorie.

Zároveň na ni ale netlač a nehledej za každou cenu rychlé řešení. Neexistuje. To nejdůležitejší je, že kamarádce dáváš najevo, že ti na ní záleží. To, že jsi jí nablízku, je pro ni důležité v jakékoliv fázi nemoci nebo uzdravování. 

Uvědomil/a jsem si, že mám problém s jídlem a mám strach o tom začít mluvit.

Je skvělé, že sis problém uvědomil/a. Čím dříve se totiž zachytí, tím nadějnější je šance k rychlému uzdravení. Je naprosto přirozené, že máš strach o něm mluvit. Možná se bojíš nepochopení, odsouzení nebo nátlaku.

Nejsnazší cestou pro tebe může být svěřit se někomu z dospělých, komu opravdu důvěřuješ. Pokud nemáš nikoho takového ve své rodině nebo jsi nedostal/a takovou odpověď, jakou jsi potřeboval/a, obrať se na školního psychologa. Pokud ho ve škole nemáte a ty si nejdříve chceš o problému popovídat s odborníkem, můžeš zavolat na některou z anonymních linek důvěry. Nečekej, až nemoc nabere na síle. 

Žádný problém není příliš malý ani příliš velký na to, abychom na něj museli být sami.

Neznám nikoho, kdo by mi s problémem mohl pomoci.

Můžeš zkusit některou z těchto organizací:

  • Na našem webu najdeš informace o poruchách příjmu potravy podané přehledně, lidsky a bez stigmatu. Dozvíš se, proč vznikají, zorientuješ se v možnostech léčby a můžeš se podívat, kde ve svém okolí hledat pomoc
     
  • Organizace Anabell se poruchám příjmu potravy komplexně věnuje již řadu let a nabízí specializované poradenství. Tým Center Anabell je složený ze sociálních pracovníků, psychologů, nutričních terapeutů a peer konzultantů, kteří pomáhají zorientovat se v problematice a vyznat se v náročné situaci, poskytují podporu lidem, jejichž stav nevyžaduje hospitalizaci. Všechny formy pomoci lze využít anonymně.
     
  • Projekt Healthy and Free je zaměřen na léčbu a prevenci poruch příjmu potravy a dalších duševních onemocnění. Můžeš zdarma využít jejich 30minutovou online konzultaci s odborníkem.
     
  • Pokud potřebuješ okamžitou pomoc, ale nevíš, na koho se obrátit, krizové linky jsou nejdostupnější možností udělat první krok, ať jsi kdekoliv. Žádný problém není příliš malý ani příliš velký na to, abychom na něj museli být sami. Specializovanou linkou, která se věnuje poruchám příjmu potravy, je Linka Anabell.
     
  • Pokud přemýšlíš o návštěvě psychologa, ale nevíš, kde a jak začít, podívej se na stránky Kpsychologovi.cz, kde ti zdarma pomohou si ujasnit, co od takové návštěvy očekávat. 

Texty jsme připravili pro projekt Safezóna, který vznikl pod vedením organizace Česko.Digital. Cílem projektu je vytvořit bezpečné místo pro studenty základních škol, kde najdou informace týkající se duševního zdraví, a podpořit je v nejnáročnějších situacích, které je v období dospívání mohou potkat. 3pe je odborným garantem tématu Poruchy příjmu potravy. Pokud víte o někom, komu tato stránka může pomoci, prosíme, přepošlete mu ji. 

Na dalších důležitých tématech spolupracovala se Safezónou řada odborných organizací. Kromě poruch příjmu potravy se tak dotýká třeba trápení se známkami ve škole, šikany nebo digitální závislosti.