Máte o blízkého člověka strach. Jenže nevíte, kde začít. Chybí vám slova. Nechcete ublížit. Bojíte se odmítnutí. Připravili jsme desatero s tipy jak nabídnout pomoc.
Přinášíme v něm například zcela konkrétními otázky, kterými můžete rozhovor začít. Ale moc si přejeme, abyste opečovali i sebe: Všichni známe metaforu s kyslíkovou maskou, kterou musíte nejdřív nasadit sami sobě, abyste mohli zachraňovat druhé.
1 – Připravte se
Než se do rozhovoru pustíte, zjistěte si o PPP víc například tady na našem webu. Vhled do tématu vám poslouží jako podpora. A také vám pomůže předejít situacím, které by celé věci nepomohly.
2 – Najděte prostor
Vyberte místo, kde vás nikdo nebude rušit, a chvíli, kdy se vy sami cítíte klidně (ano, myslete v první řadě na sebe). Dotyčného člověka opečujte tím, že se vyhnete času před jídlem nebo těsně po něm, který bývá pro lidi s PPP nejnáročnější.
3 – Může přijít odmítnutí
Zejména v raných fázích PPP člověk zažívá pocit, že se mu vše daří. Své chování často nepovažuje za znepokojivé. Může se ale také obávat neporozumění. Je proto úplně běžné, že vás odmítne, někdy i razantně. Neberte si to osobně, osobní to totiž není. To promlouvá nemoc.
4 – Věty, kterými začít
„Napadlo mě, jestli by sis se mnou nechtěl*a na chvilku popovídat.” „Zajímá mě, jak se poslední dobou máš.”
Pokud blízký člověk s rozhovorem souhlasí, poděkujte mu za důvěru. Vyjádřete obavy, které o něj máte a příklady změn, které pozorujete. Buďte v tom autentičtí.
„Vnímám, že nejsi tak veselý*á jako dřív.“ „Mrzí mě, že už spolu netrávíme tolik času.“ „Vidím, že se s tebou něco děje a chci, abys věděl*a, že na to nemusíš být sám*sama.”
Zajímejte se o člověka, ne o nemoc. Ptejte se blízkého, jak se má a jak se cítí.
Dejte prostor říct tolik, kolik potřebuje. Nechte na něm, zda se chce dotknout citlivých témat, jako je jídlo nebo tělo. Sami se do nich nepouštějte.
Pamatujte, že za zdí nemoci je stále ten člověk, kterého znáte. Jen teď prochází těžkým obdobím. Nezanevřete na něj.
5 – Vyhněte se
- Udělování jednoznačných rad.
- Přesvědčování, strašení, vyhrožování.
- Nátlaku na sebe i na něj*ni.
Neočekávejte zázraky v podobě rychlých řešení. PPP se snaží člověka izolovat, přesvědčit ho, že mu nikdo neporozumí, že je v tom všem sám.
To vůbec nejdůležitejší je, že ukazujete, že vám na něm*ní záleží.
6 – Existuje cesta ven
Ubezpečte ho*ji, že totéž zažívají i jiní a že existuje cesta ven. Pokud uzná, že potřebuje pomoc, nabídněte svůj doprovod nebo společně vytipujte, komu by se mohl*a svěřit (rodič, učitel, psycholog). Můžete mu*jí předat podpůrné kontakty (např. na anonymní krizové linky).
Skvělým výstupem může být i dohoda, že si společně zase brzy popovídáte.
7 – Respektujte odmítnutí
Pokud dotyčný člověk mluvit nechce, respektujte to. Zeptejte se, zda za ním můžete přijít jindy. Pokud reaguje odmítavě, ujistěte ho, že tu pro něj nadále jste. Připomeňte si, že v odmítnutí není nic osobního.
A oceňte se: Udělali jste skvělou věc. Nejde o okamžitý výsledek.
8 – Další šance
Pokud se na to cítíte, nabídněte podporu opakovaně. Nepřebírejte ale za situaci zodpovědnost a nezapomeňte se postarat o sebe. Cítíte vztek? Strach? Bezmoc? Smutek? Všechny emoce jsou normální a legitimní. Prodýchejte je, nechte je projít a odeznít.
9 – Pokud jste rodič
Pokud jste v této situaci z pozice rodiče, za dítě zodpovědní jste. I tak je ale důležité zklidnit nejprve sami sebe a NEOBVIŇOVAT SE.
Následně se poraďte s odborníkem. Pro první zorientování může být nejjednodšší probrat situaci s pediatrem, pokud mu důvěřujete. Je také možné se rovnou objednat na konzultaci k psychologovi nebo psychiatrovi.
10 – Organizace, které se PPP věnují
Kromě 3pe se tématu věnují organizace Anabell nebo Chuť žiť.
A na závěr ještě velké DÍKY naší partnerské organizaci Nevypusť duši zaštiťující projekt „Není to jakoby úplně v pohodě“, v rámci kterého vznikly podpůrné materiály pro rozhovory s dětmi a dospívajícími, které nejsou v pohodě. Jsme moc rádi, že jsme s 3pe součástí týmu, který se na interaktivním průvodci rozhovorem (a řadě dalších věcí) podílí.