Jak předejít poruše příjmu potravy, nemoci, která vzniká souhrou faktorů, z nichž některé, například vrozené dispozice, nedokážeme ovlivnit? Odpověď se nabízí: Zaměřit se na ty, které ovlivnit můžeme, a ukrást tím ppp náboje. Nespokojenost s vlastním tělem je jedním z nich.
Každý máme jen jedno tělo. Jediné tělo na celý život. Jsme za něj zodpovědní a je na nás, jak tento jedinečný vztah uchopíme. Jaký je ten váš?
- Nasloucháte svému tělu? Zajímáte se o jeho potřeby znějící zevnitř? A dokážete na ně reagovat?
- Znáte, jaké to je, když je vaše tělo v harmonii a umožňuje vám žít život naplno? A umíte si to jen tak užít?
- Nebo po většinu času své tělo posuzujete (a odsuzujete) v jeho vnějších konturách, hodnotíte podle čísel a „k bůhvíčemu užitečných” tabulek?
- Jaké emoce vám tato hodnocení přináší? Podle čeho a koho si volíte cíle? A když jich dosáhnete, na jak dlouho vás to uspokojí?
Osvědčují se vám tyto kroky jako klíč k většímu sebepřijetí? Nejsou to náhodou návyky poháněné obavou, že to nejde jinak? Věřte, že jde.
Nedokážeme sice ze dne na den změnit společnost a to, jaké „ideály” si nastavila. Můžeme ale pomalu měnit, jak o sobě přemýšlíme my sami. Jak?
Není třeba své tělo zbožňovat, každé ráno se koupat ve sprše afirmací a zasypávat konfetami obdivu.
Stačí postupně a trpělivě hledat cestu k přijetí jeho jedinečnosti.
Můžete začít drobnostmi. Třeba tím, že budete vědomě:
- odklánět vlastní kritické komentáře, které na svou postavu máte,
- zjemňovat negativitu do nehodnotícího pojmenování,
- pozorovat, jak vám bude, když k sobě skutečně zkusíte být vlídnější,
- hájit si svá rána, kdy se namísto scrollování sociálními sítěmi nebo mailovou schránkou nejprve přivítáte s tělem (stačí se jen slastně protáhnout),
- otevřete okno, prodýcháte se a v představě své tělo kousek po kousku proskenujete,
- pozorovat, jakou máte energii a náladu, jaký pohyb by vám dnes udělal radost namísto honění se za kroky a závažími (na cíleném tréninku není nic špatného, jen přitom vnímejte, jestli na něj má dnes vaše tělo sílu a vy chuť).
A tak až příště cestou do školy nebo práce půjdete kolem zrcadla nebo výlohy, ve které se odráží váš obraz, zkuste se namísto fixování na neoblíbené části těla na sebe usmát. V autobuse neporovnávejte svá stehna se stehny někoho jiného. Až si příště budete chtít sáhnout na břicho, které byste si přál/a mít menší, zadržte, ten okamžik prodýchejte a zaměřte se místo toho na dění okolo sebe.
Proč je to důležité? Protože tato vědomá rozhodnutí ovlivní, jak se cítíme po zbytek dne.
Každé ráno si můžeme vybrat, na jakou emoci se naladíme, tak nezačínejme den sebenenávistí.
Skrze tyto malé-velké kroky se na své tělo postupně naladíte natolik, že dřívější sebetrýznivé návyky přestanou být důležité, ztratí ve vás partnera k dialogu. Budete kritičtější k nesmyslným nárokům na lidská těla, které se hemží médii a sociálními sítěmi. Bude vám dobře v sobě… A to vás rozzáří i navenek.
A jeden 3pe extra tip: Při prvním úklidu vyhoďte nejzbytečnější předmět v domácnosti: osobní váhu. Můžete to doprovodit oslavným rituálem a vetknout do něj všecha příkoří, která vám (byť nechtíc) způsobila.
Pokud víte o někom, komu tento text nebo 3pe web může pomoci, prosíme, přepošlete mu ho.