Fráze, kterým se na vyhnout. Během svátků a vždycky.
„Sluší ti to! Nezhubl*a jsi?“
Říkáte si, že je to přece kompliment? Komentovat cizí tělo není ve většině případů dobrý nápad. Nikdy totiž nevíme, čím si dotyčný prochází. Možná má těžké období, je ve stresu nebo nemocný. Poukazovat na jeho váhu nepomůže ničemu. Podobnými komentáři navíc podprahově sdělujeme, že když je někdo hubenější, zaslouží si (víc) naši pozornost a obdiv. Pro člověka s predispozicí k ppp cesta do pekla.
„Nepřibral*a jsi v poslední době? Nemáš to ze stresu?“
Možná máte o dotyčného skutečně strach. Opravdu ale věříte tomu, že poukazování na váhu nebo stravovací návyky je to, co mu pomůže? Zeptejte se prostě na to, jak se v poslední době cítí.
„Tohle všechno sníš? / Ty si jdeš ještě přidat?“
Komentovat obsah talíře druhých lidí nám skutečně nepřísluší. Každé tělo funguje jinak a stravovací potřeby ostatních neznáme, to zaprvé. A zadruhé - úloha jídla není jen vyživovat organismus, má pro nás i funkci společenskou, skrze společné stolování sdílíme příjemný čas s blízkými. Je proto úplně normální, že se během svátků stravujeme jinak než obvykle.
„Celý den nejím, abych si mohl*a dát pořádnou večeři.“
Jídlo si nemusíte zasloužit. Bez energie nemůžeme fungovat. A potřebujeme ji pravidelně doplňovat. Celý den bez jídla je přímá cesta k večernímu neovladatelnému přejezení, a to i pro lidi, kterých se ppp netýkají. Pro člověka s ppp pak znamená čekání (hladovění) nervózní den s hlavou plnou myšlenek na jídlo a následné večerní přejezení s výčitkami.
„Dneska budu hřešit/prasit a dám si další vánočku.“
Opakování matka moudrosti: Slova jako hřešení, prasárna nebo cheat meal škrtněte. Moralizování kolem výběru potravin může vést k pocitům viny a studu, a následně k problematickým stravovacím návykům. Dát si další porci vánočky je úplně v pořádku. Dejte si, na co máte chuť a po čem vám bude hezky. Nestavte si „zakázaná” jídla zbytečně na piedestal. Povede to jedině k tomu, že jich ve finále sníte mnohem větší množství.
„Zítra to všechno vycvičím.“
Kompenzace (snaha vycvičit jídlo nebo ho na nějakou dobu výrazně omezit) ještě nikdy nikomu nic dobrého nepřinesla. Je to paradoxní cesta přesně tam, čemu se skrze ni chceme vyhnout: k pocitu selhání, výčitkám... a mnohem větší ztrátě kontroly. Problémem není sníst něčeho víc, ale následná omezující reakce, která bludný kruh udržuje. Zkuste se na Vánoce podívat z širší perspektivy. Je to jen pár dnů, 2 % celého roku. Pokud bude pár vánočních jídel energeticky vydatnějších, s vaším tělem se pravděpodobně nestane vůbec nic.