Biohacking epidemie: Obchod s naším strachem

Seznam biohacking produktů roste každým dnem. Většina z nich slibuje zpomalení stárnutí, zvýšení energie, optimalizaci těla. A to zní lákavě. 


Ve světě, který glorifikuje produktivitu, mládí a neustálé sebevylepšování, zní představa, že můžeme své tělo hacknout, jako něco, na co nejde říct ne. Kdo by se nechtěl cítit o 15 % lépe, žít o 10 let déle, nebýt nemocný?

Strach ze stáří a nemocí je přesně to, co podobné produkty prodává. „Věda vás zachrání,“ šeptají sofistikované reklamy balené do vědecky znějících pojmů.

Problém není v biohackingu samotném, ale v tom, jak se často prezentuje. Místo nástroje pro poznání sebe sama se z něj stává další forma externího tlaku. Když se péče o zdraví stává zdrojem stresu a úzkosti místo úlevy, měli bychom zpozornět.

Paradox longevity trendu: Na jedné straně nás může motivovat, abychom se více zajímali o svůj životní styl. Na druhé straně se z něj ale může stát další forma tlaku – pocit, že pokud „netrackujeme vše od A do Z“, děláme něco špatně.

Možná nepotřebujeme hacknout své tělo, ale naučit se mu naslouchat. Místo sledování stovek metrik bychom mohli začít u základů:

  • Jak se cítíme po jídle?
  • Jak spíme?
  • Co nám dodává energii?
  • A co nás vyčerpává?

Mnoho z nás žije ve stresu, je přepracovaných, nevyspalých. Nejdražší suplementy a nejpokročilejší gadgety tohle nevyřeší, pokud neřešíme příčiny.

Firmám, které nám biohacking produkty/služby prodávají, o naše zdraví nejde. Jejich cílem je prodat nám drahá řešení často založená na dlouhodobých předplatných. Prodávají nám iluzi kontroly nad něčím nekontrolovatelným - časem, stárnutím, smrtelností.

Biohacking může být užitečný nástroj – ale jen tehdy, když se nestane obsesí. Když začneme více věřit externím měřením než vlastním pocitům, možná je čas udělat krok zpět. Naše těla jsou moudrá. Často vědí, co potřebují, pokud se naučíme naslouchat. To se sice špatně prodává, ale možná je to ten nejcennější #hack ze všech.

Kdo by měl o biohackingu mluvit a co bychom měli vědět, když posloucháme?


Z podstaty rozsahu i hloubky informací, které je třeba chápat – navíc v souvislostech, aby jejich vytržení z kontextu spíš neškodilo – by se biohackingu měli věnovat především vzdělaní a zkušení odborníci. Lidé primárně ukotvení v relevantních oborech: zdravotnických, neurovědních, biochemických, kteří do svého hlubokého základu teprve vnořují nové poznatky.

A to vždy:

  • Bezpečně, dostatečně ověřeně, NE primárně za účelem prodeje produktu
  • Jen na poli, kde mají hlubokou expertízu a jasně vnímají jeho hranice
  • Se schopností velmi dobře číst a interpretovat studie a s interpretační skromností

Lidský organismus je složitá věc. Zázračné rádoby gamechangery většinou žádnými gamechangery nejsou. Často jsou podporovány studiemi, kdy jsou ale informace vytržené z kontextu (tzv. cherry picking) nebo jsou mylně interpretovány.

Teď se společně zamysleme: Kolik z influencerů-biohackerů tohle splňuje? Kolik z nich řeší primárně objektivitu a bezpečí, nikoliv zisk a obdiv?

  • Kolik si sami ověřujete?
  • Od koho informace čerpáte?
  • Má tento člověk relevantní vzdělání a zkušenosti?
  • Dohledáváte si a čtete studie, kterými se biohackingoví guru zaštíťují?
  • Na čem stojí vaše důvěra k nim? Je to něco víc než jen to, že jim věří ostatní?

Backstage z našich posledních měsíců: Během 10 minut čtení lze často zcela zpochybnit interpretaci studie, která už ale nezpochybněná proběhla řadou médií. Proč? Možná proto, že kritické čtení je náročnější, zdlouhavé a málokdy z něj plynou tak senzační titulky.

Pokud vaše důvěra stojí jen na tom, že někomu věří druzí, možná se necháváte oklamávat. A finance i energii vyhazujete oknem. Ba co hůř – možná si i ubližujete.

Ve světě plném informací je kritické myšlení tou nejcennější dovedností. Především když jde o naše zdraví.