Některé aspekty skutečně ovlivnit nemůžeme, například genetiku, hormonální změny nebo stárnutí. Některé změny přichází přirozeně (růst, puberta, těhotenství…). A některé pak nečekaně (onemocnění, nehoda…).
Většina z nás žije v těle, které neodpovídá mediálnímu obrazu a aktuální trendům. Je to ale jediné tělo, které máme, a je důležité si k němu hledat respektující vztah.
Vztah s tělem je vztah jako každý jiný. Proměňuje se. Jsou období, kdy se ve svém těle můžeme cítít hůř. V ten moment je body shaming nejvíce zraňující.
Je respekt k tělu obhajobou obezity?
Respekt k tělu si někteří snadno pletou s obhajováním obezity nebo nezdravých životních návyků. To je ale naprosté nepochopení.
Své tělo můžeme s laskavostí měnit tehdy, když ho respektujeme. Když nebojujeme proti němu, ale jdeme cestou k němu. Teprve tehdy za něj můžeme cítit i zdravou zodpovědnost.
Zkusme si to představit. Jak se nám jde do nových/náročných věcí, když je motivací strach, stud nebo pocit viny? Většinou nás to svede k bludnému kruhu zklamání se a ztráty sebedůvěry.
- „Zase jsem selhala.“
- „Jsem tlustá.”
- „Tohle si už nikdy nesmím dát.“
A co když… Rozhodnutí ke změně vyplyne z našeho nitra, ze svobodného rozhodnutí udělat pro sebe něco smysluplného….?
- „Teď mám dost energie změnit, s čím nejsem spokojená.“
- „Řeknu si o pomoc.“
Naším úkolem ani povinností rozhodně není vyhovat požadavkům druhých lidí.
Jen my můžeme rozhodovat, jak budeme s vlastním tělem zacházet. Odpovědnost za své tělo neseme jen my sami.
Respekt okolí nám pomáhá učit se respektu sami k sobě. Pocit, že jsme druhými přijímáni takoví, jací jsme, je lékem na vlastní nejistoty. Funguje to ale i naopak.
Respektujícím vztahem k sobě a schopností čelit body shamingu jsme inspirací ostatním.
Jako lidé se vzájemně nejen porovnáváme, ale také inspirujeme. Učíme se od sebe, i když si to třeba zrovna neuvědomujeme. Skvělým příkladem jsou děti, které od nás nasávají úplně všechno.
Každé tělo, bez ohledu na to, jak vypadá, si zaslouží respekt.